Reklama
 
Blog | David Toušek

Umění moderní animace – má střední Evropa kreativní potenciál?

 

Tento blog píši na pozadí právě probíhajícího kurzu Animace krátkého 3D filmu, který organizuji v rámci nové profesní platformy ANOMALIA, kde se soustředíme postupně na vzdělávání nové generace 3D animátorů za účasti nejlepších profesionálů ze světových studií a škol - PIXAR, Valve, Aardman, Les Gobelins, Animation Mentor a další. 


V posledních dvou týdnech zářijového měsíce probíhá v České republice unikátní vzdělávací projekt Animace krátkého 3D filmu, jehož cílem je seznámit mladé profesionální animátory s konceptem a realizací počítačem animovaného snímku v kontextu omezených časových i finančních limitů. Účastníci z celé řady států Evropské unie si vyzkoušejí kreativní studiovou spolupráci pod vedením profesionálního amerického režiséra a animátora Kennyho Roye z Arconyx Animation Studios. Moderní animovaný film je především o týmové spolupráci a kurz tak, kromě předávání profesních zkušeností a know-how, přináší do regionu střední Evropy i propojení profesionálního studia se vzdělávací platformou ANOMALIA.  

Animátoři budou mít možnost vložit svou osobní tvůrčí vizi do společného projektu a získat zkušenosti a poznatky v rámci odborných přednášek i praxe. V zásadě si tak osvojí způsoby efektivního využití omezených zdrojů v rámci moderního filmového umění. Kurz tímto reaguje na odborné a ekonomické potřeby našeho regionu se snahou dokázat, že efektivní produkce krátkých 3D filmů není zdaleka tak nedosažitelná, jak se může zdát ze současného stavu české animované kinematografie.  

Sledovat vývoj filmu ze zákulisí bude moci každý prostřednictvím webcastu na internetu. Více informací o přenosech bude zveřejněno každý den na www.facebook.com/anomalia.eu

Reklama

Chtěl bych zde stručně příblížit nejen průběh kurzu, výroby krátkého filmu, ale i výzvy, které musí animátoři řešit v českém kontextu. Hlavně proto, že česká animace musí začínat od nuly. Buď si narovinu přiznáme, že je animace jako kolaborativní tvůrčí činnost (průmysl) příliš velké sousto, které je dobré opustit, protože je příliš nákladné a animace si na sebe musí umět něco vydělat. Jinými slovy by měla zaujmout. Peníze jsou pro me počitatelným nástrojem pro vyjádření zájmu, nikoliv důvod, proč animovat. Ke zbohatnutí jsou jiné obory a metody. V dnešní konkurenci by měl mít každý pracný projekt excelentní uměleckou hodnotu, jinak nezaujme. A jestli to ještě neumíme, má smysl se nejprve učit a postupovat postupně. To je výzva k zamyšlení. 

Jenže k takto pojatému cíli se musí umět také dojít. Žel, málo nasvědčuje tomu, že by zde existovala obecně domluvená strategie mezi zainteresovanými, která má zajistit existenci odborné umělecké a technologické komunitu v animaci a takové zázemí projektům, aby se náročné snažení nepromrhalo. V současné době existují spíše izolované skupiny, které si budují jen své vlastní bábovičky. 

V mnoha ohledech je umění složité téma. Je citlivé jako lidé. Jen se změní jistá míra rovnováhy, motivace, atmosféra, očekávání a ideál fungujícího vztahu je na ostré hraně. Mnoho lidí mi říká, že je animace naprosto zbytečná. Proč chtějí animátoři peníze na výrobu filmů? Proč je moderní animace nutná pro dalśí rozvoj? Jak přistoupit k vývoji filmů, když nemáme v regionu tolik peněz? Ano, to jsou otázky, které je nutné pokaždé zodpovědět. Následně jim na iPadu ukáži vtipnou a esteticky zajímavou animaci, žačnou se smát. To je, jestli to někdo nevnímá, konkrétní hodnota, za kterou jsou lidé ochotni dávat svou protihodnotu. Ale k dosažení podobného efektu musí být animace „kvalitní“. A to je další výzva. Zvlášť, když nám ujel vlak.

Proč stále neumíme adekvátně využít příležitosti? A systematicky se tomuto cíli příblížit, když jsou lidé ochotni do zábavy či efektivní komunikace vkládat svůj čas?? Proč má veřejnost často dojem, že filmaři chtějí peníze jen na své osobní filmy (a nemají náhodou pravdu)? Nejspíš máme stále dojem, že animace je NAŠE umění a chceme více uznání než spokojenost publika, ale za peníze někoho jiného. Nemám namysli nutně výrobu populárních filmů, které se ani nesnaží zakrýt, že jde jen o prachy. Hovořím hlavně o animaci, která nemůže nebýt uměleckým počinem, protože hodnota umění je ve schopnosti vyvolávat DOJMY. Ale právě proto zde nějak neumíme komunikovat nejen mezi sebou (školy, instituce, studia, jednotlivci), ale i s publikem. Animace není samostatná umělecká činnost jednotlivce. Jde o kolaborativní činnost více stran. Schopnost produkovat společně pro společnost, a neztratit se, je jádrem úspěchu. 

Ale nežiji v bludu, že bych znal odpověď na úspěch. Jen se snažím nastavovat si cíle a filosofii, která respektuje nejen umění, ale také tržní prostředi. Když věřím, že můžeme dělat i u nás kvalitní animaci, mám motivaci si za tím jít. Jedině tak zjistím, jestli jdu správným směrem nebo ne. 

 

POTENCIÁL KREATIVITY, STRACH Z NOVÉHO

Moderní animovaná tvorba má v sobě zvláštní kouzlo. Potenciál i úžas, který v sobě skrývá i odkrývá, rezonuje v globální moderní společnosti sice jen cca 20 let, ale v takovém rozsahu, který žádná jiná umělecká forma v historii lidské tvůrčí činnosti nejspíš nikdy nezažila. Síla nové vlny animačního umění a technologií je natolik úspěšná, že lze  sebevědomě hovořit o precedentním úspěchu animace jako uměleckého komunikačního jazyka, který poskytuje tvůrcům i divákům neomezený ideový a estetický prostor prakticky pro “cokoliv”. Stačí si jen představit (což není ale samo o sobě tak samozřejmé). Bez nových technologíí a technik, které se postupně objevily v roce 1984 v krátkém filmu The Adventures of André and Wally B od budoucích zakladatelů studia Pixar (tehdy ještě pod hlavičkou LucasFilm), by celosvětová animace nejspiš dál pomalu usínala …   

Příležitost k tvořivosti není ale vůbec žádnou samozřejmostí. Ne každý je dokáže využít. Je obecně velice náročné se zorientovat a najít si efektivní přístup.

Představte si, že jste zavřeni v malé krabici, kde je pochopitelně málo prostoru. Jakmile se Vám podaří dostat se ven, a to samo o sobě je umění, protože ne každému se to podaří, ocitnete se na svobodě. Co více, jste najednou v novém vesmíru a hrozí, že Vám šok ze stavu bez tíže naprosto suveréně zamotá hlavu a připraví Vás o mánévrotatelnost. To se stane na začátku každému. Někteří se ale dokáží rychle zorientovat a nekonečný prostor i lehkost bytí jim dodá nové možnosti k tvořivosti. Nekteří se ale natolik ztratí, že začnou doufat v návrat zpět do krabice. Není to sofistikovaná paralela, ale slouží mi aspoň k náznaku toho, jak vnímám vývoj světové animace a té naší středoevropské. 

Celý region střední Evropy se zatím ztrácí v nostalgické touze po opakování doby minulé, která je obecně vnímaná jako zlatá éra české animace (nebo v alibistickém očekávání, že s tím má někdo něco udělat, ideálně nalít hodně peněz producentům apod.) a málo střízlivé touze po nové vlně úspěchu, kterého se nedaří dosáhnout. Kdysi prostě bylo vše nastavené a animátoři nemuseli řešit návratnost projektu. Dnes si chceme dále pracovat s hračkou, ale už se po nás chce dosažení výsledků. A to nás mate, protože my si chceme přeci hrát, ne vydělávat peníze. To je proti umění. Žel, tento postoj naopak zbrzdil veškerý vývoj a pomohl nám ztratit i to naše umění. 

Paradoxně bez systémových i filosofických změn nelze dosáhnout v současné době skutečně ničeho zásadního. A takové změny, počínaje vzděláváním, ještě nenastaly, protože nikdo pořádně neví, kam to směřovat a jak a s kým. A to jsme již ztratili 20 let, které vytvořily časovou trhlinu v předávání zkušeností z generace na generaci. Dnes již nemá ani kdo pořádně učit. Mělo by nám být jasné, že změny v přístupu jsou nutné, i když bolestivé. Někdy mám dojem, že máme strach, abychom nepřišli o tradici a historii kvůli přechodu na moderní technologie (nebo je to alibismus těch, kteří se bojí, že s technikou a technikami sami neuspějí? Následně tak stejně přicházíme o všechno. Ale z přístupů, metod a tradice práce na počitači může přeci jen těžit. Sám animuji způsobem, který je klasický. Uvažuji stejným způsobem, se kterým přistupoval k animaci pan klasik. Jen už nemám osobní dotek s loutkou, ale to se hold nedá nic dělat. 

Netvrdím, že znám odpověď a že je řešení jednoduché. Není. Naopak. A možná to nevim ani já. Ale o to více je nutné neztrácet naději a čas lamentování a přemýšlet společně, jak se postupně posouvat dál, protože animovaná tvorba může být naším zásadním dovednostním produktem i kulturní hodnotou na dlouhá budoucí léta. Odmítám býti skeptikem, i když se sám stále jen učím, co vše je nejprve nutné udělat, aby byl vidět zásadní výsledek. 

NEVADÍ. 

Jsem přesvědčen, že profesionální vzdělávání je nejlepší reakcí na současný stav i aspekty středoevropského (nízkorozpočtového) prostředí. Navazuji na klasickou školu animace extra semestrem ve 3D animaci. Zároveň poskytuji nejlepší odborné příležitosti pro expertní růst i současným profesionálům a studiím. ANOMALIA je akce-schopná a reaguje prakticky v reálném čase na potřeby začít s odbornýn vzděláváním „již dnes“. Nečekám na změnu těch druhých, ale kladu si otázky, které chci změnit ještě dnes.

Vzdělávací program ANOMALIA byl serverem Animation Career (USA) zařazen na prestižní seznam TOP 100 nejlepších animačních škol na světě. EU program MEDIA, který projekt podporuje, již potvrdil finanční grant na roky 2013 – 2014.     

Jsem také přesvědčen, že střední Evropa ma takový potenciál, který nemají v zásadě ani na Západě. Individuální autorství je pro moderní produkci sice výzvou, protože je náročné vybudovat infrastrukturu z lidí, kteří vnímají animaci jen jako svou osobní expresi a nejsou ani na škole vedeni ke spolupráci. Ale zároveň je tento kreativní fenomén plný potenciálu, který je dobré chytře využít jako unikátní základ pro vývoj nových řešení. V tom máme obrovskou výhodu. Můžeme se učit od Pixaru umění delikátních detailů a kvality, ale MUSÍME být kreativnější a experimentálnější než jsou oni. Nedělat to samé. Oni to nepotřebují, protože pracují v luxusu a jejich styl jim vrací zpět, co do toho vložili. My máme šanci zase na opačné straně – musíme umět experimentovat. Ostatně, kdysi dávno jsme to uměli. Proč ne dnes, když máme nástroje a techniky, o kterým se umělcům v minulosti ani nesnilo. 

Nedostatek peněz? Mám za to, že to není negativní faktor. Pouze nás nutí být chytřejší než chytrý. A více milovat vlastní řemeslo a vážit si svého času.

Limity jsou prostě měřítkem schopnosti produkovat tak, aby se vůbec produkovalo. Samozřejmě, že nehovořím o práci zdarma. Nedostatek peněz je v příliš ambiciózních projektech, které si producenti vymyslí bez odborné znalosti moderního řemesla a svou ambiciózností nastaví laťku, která je nepřekonatelná.

Projekty nemusí být nutně stejně drahé, jako na Západě, aby byly kvalitní. Moderní nástroje jsou ideální příležitostí pro nízkorozpočtové prostředí, protože dávají možnosti vytvořit řešení, které funguje i v půvabné jednoduchosti.

Říká se, že 3D je drahé. Není to pravda. Drahý je pouze nápad, který je natolik náročný, že je nerealizovatelný. Jednou jsem slyšel, že zde animátory z PIXARu nepotřebujeme, protože nemáme tolik peněz. Samozřejmě. My se učíme od nejlepších proto, abychom porozuměli a osvojili si smysl pro detail a kvalitu, kterou produkují proto, že žíjí v luxusu. Proto se od nich můžeme učit těmto hodnotám. ALE 3D nástroje má smysl využívat naším vlastním způsobem , abychom mohli produkovat vlastní hodnoty. Např. animování ve 3D programu je mnohonásobně elegantnější a efektivnější než ruční práce. Ta má svou poetiku a estetiku, ale animování ve 3D je prostě efektivnější (a netvrdím, že je klasická animace bez kouzla. Jen říkám, že nové postupy mají své příležitosti)

Toto jsou náročná témata, ale česká animace byla vždy schopna se naučit novým věcem a improvizovat. V mnohém se můžeme vrátit zpět a učit se přemýšlet jako naše legendarní osobnosti. Nakokec může celý animační průmysl přinést do společnosti nadčasové hodnoty, kulturu i zisk … a to globálně. Zvlášť, když v blízké budoucnosti budou TV a kina marginální distribucí. Šance pro kreativní projekty, ktratší formát by si měly získat větší míru využitelnosti a zájmu, než je tomu dnes. A nemusím tedy dělat jen nákladné celovečeráky a unavně dlouhé TV seriály. …. Sám doufám v příležitosti kombinovaných výstupů – animace, kniha, komiks, interaktivita. 

OSOBNÍ POSTOJ K ANIMACI

Pro mne je rozvoj a podpora české animace osobním rozhodnutím. Když bych žil v ideální době, chtěl bych pouze animovat. Neměl jsem ambice měnit systém a prostředí, učit se vyjednávat s lidmi, navazovat profesní vztahy na světových fórech a definovat nové přístupy a filosofii. Chtěl jsem pouze animovat a animovat hodně dobře. Protože jsem tyto příležitosti v Praze ale nenašel, odjel jsem nejprve do Dánska na prestižní školu, kde jsem měl potřebu se dále dovzdělat v profesionálních kurzech. Od té doby je The Animation Workshop naším nejlepším partnerem. Tam se mi také potvrdilo, že úspěšná škola stojí na osobních vztazích, vášni pro řemeslo a účasti nejlepších profesionálů. Po návratu a získaných osobních kontaktech jsem přemýšlel, jakým způsobem situaci u nás  změnit nejen pro mne. Nejprve se mi do kurzů nechtělo. Nemám ambice přestat animovat a jen učit. Navíc jsem nevěřil, že má smysl, aby kurzy učil jen tak někdo. Lidé se mne ptají, jak se mi podařílo získat lidi z PIXARu. Nevim. Já jsem se jen přátelil. Nepřistupuji k lidem účelově. Vše ostatní je už snadnější, když je dobrý nápad a důvěra (a peníze od MEDIA).

Projekt ANOMALIA je tak dítětem mé osobní frustrace. Od 20 let jsem se chtěl věnovat moderní 3D animaci a prakticky vše jsem tomu podmínil. Někdy mám dojem, že jsem se měl jít radši někam potápět, nebo studovat obor, který má větší společenskou hodnotu. Ale nestalo se. Po návratu ze Seattlu, kde jsem strávil 4 roky, jsem ale zjistil, že se v Praze zastavil čas. Má touha vrátit se domů a pokračovat ve studiu animace na české škole nenašla ideální řešeni. Ano, mohl jsem změnit styl, soustředit se na klasické umění. Ale moderní „loutková“ animace si mne získala. Vlastně jsem díky ní získal možnost animovat i bez kreslení, které je větším filtrem pro neúspěch, než počitač sám. Není čeho litovat. Miluju klasické umění, ale moderní animace má dynamiku a možnosti pro budoucnost. Dnes jsem tam, kde jsem chtěl vždy být i s příležitostmi poskytnout příležitosti druhým, kteří mají stejnou touhu po seberealizaci v animaci, jako mám stále i já sám. I to zjištění, že tím obohacuji druhé, je vzácné. 

Toto jsou tedy na úvod určité náhodné teze, které se mi honí hlavou. Pokusím se být jinak stručný. Omlouvám se, ale není to zrovna má silná dovednost. Píši rychle a žiju-li v iluzi, že vím, co chci říci, napíši to. Ale snad budu spontánní a věcný, protože zároveň probíhá práce na animovaném filmu a naším cílem je film dokončit příští týden. Což znamená, že musím hodně animovat až do noci. Ale o to více podmětů, doufám, budu mít pro psaní … možná i po skončení kurzů. 

LITOMYŠL JAKO IDEÁLNÍ LABORATOŘ

Ještě něco k Litomyšli. Vybrali jsme si toto město proto, že je v mnoha ohledech unikátní. Koncept letních kurzů je postaven na izolaci od ruchů velkoměsta, krásném prostředí města i učebny, která je naprosto luxusní a vytváří neskutečně kreativní a domácí prostředí, ale především na dobré náladě, intenzivní prácí a osobním přátelství mezi všemi zůčastněnými. Ostatně, přátelství je pro animovanou tvorbu zásadní. Je křehké, dlouho se hledá důvěra a nemusí vydržet dlouho. Ale když se vytvoří přirozené podmínky a lidé získají pozitivní společný zážitek, nic není nemožné. Pro animovaný film, stejně jako pro život sám, je tato alchymie tou největší hnací silou. A podmínky pro tento faktor jsme našli právě v Litomyšli. A velice mne inspiruje a těší, že jsou studenti nadšeni za hranici jejich původního očekávání. Viz. fotky … škoda, že jsem tuto šanci nedostal já sám mnohem dříve. 

Miluji léta s ANOMALIÍ a s lidmi, kteří milují animaci a jsou schopni osobního přátelství. Je to fascinujíci zážitek, i když se musím po skončení maratonu poprat s dokonalým fyzickým i mentálním vyčerpáním. Zkušenosti, které si odnášíme, za námahu opravdu stojí. A to jsme non-profit.  

Jestli toto téma bude někoho zajímat, budu se snažit také reagovat i na dotazy či názory v diskusi pod blogem … 

Pár odkazů na začátek:

Reportáž ČT z roku 2010

Stránky projektu ANOMALIA

Facebook ANOMALIA

 

ATMOSFÉRA, INTENZIVNÍ PRÁCE A PŘÁTELSTVÍ



Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama